Během patnácti let byl počáteční vývoj završen a Impérium nastoupilo do období své největší slávy. Územní expanze byla víceméně ukončena, císař Palpatine a jeho lidé vládli absolutně.
Přesto se v této době začínají objevovat některé negativní prvky systému. Ty souvisely se samotným způsobem vlády – absolutistická vláda jediného muže byla sice efektivní, ale vzhledem k prioritní důležitosti císaře a potlačení institucionálního rámce zde hrozila kritická nestabilita. Zrušení Imperiálního senátu pak bylo završením absolutizace Palpatinova diktátu.
Dalším negativem bylo postavení ne-lidí v Impériu. Antipatie nejvyšších imperiálních činitelů vůči bytostem cizích kultur, kterým nerozuměli a ani nechtěli rozumět, se promítly ve vydaných zákonech, které odsoudily ne-lidské bytosti k podřadnému postavení. Ne-lidé nesměli sloužit v armádě a dalších imperiálních institucích (až na pečlivě utajované výjimky). Impérium se tak připravovalo o cenné zdroje.
Dalším problémem se ukázala být armáda. Ta sice byla pevně v rukou Palpatinovy administrativy, postupně se však stávala přebujelou. Realizovaly se různé megalomanské vojenské projekty typu Hvězda smrti nebo hvězdný superdestruktor, které neúměrně zatěžovaly imperiální rozpočet. Negativně se projevily i čistky, ve kterých byli důstojníci, které Nový řád pokládal za nespolehlivé, odstraňováni. Armáda navíc začíná ztrácet popularitu u obyvatelstva, a to díky často zbytečnému užití hrubé síly.
Změnil se i přístup Palpatinovy administrativy k imperiálním občanům. Zatímco v počátcích své vlády císař podporu obyvatel potřeboval, jakmile svou pozici s pomocí armády upevnil, přestal si s ní lámat hlavu. Daně rostly na neúnosnou úroveň, právě za účelem financování zmíněných megalomanských projektů, a spousta rodin se kvůli tomu dostala pod hranici chudoby. Vybrané prostředky byly často využívány neefektivně. Podniky krachovaly (s výjimkou podniků zásobujících imperiální vojenskou mašinérii – ty naopak vzkvétaly), a Impérium tak balancovalo na pokraji ekonomické krize. V ekonomické oblasti se rovněž negativně projevila i monopolizace, kdy se císař snažil dostat pod svou přímou kontrolu všechny hlavní výrobní podniky.
To všechno přispělo k tomu, že obyvatelstvo začíná být nespokojeno s Palpatinovou vládou a začíná se bouřit. Císař jakékoliv náznaky odporu brutálně potlačuje, jeho vláda se postupně mění ve vládu teroru, jehož vrcholem bylo zničení planety Alderaan. Sporadicky se vyskytující buňky odporu se postupně sjednocují, je založena Povstalecká aliance. Ta dosáhla prvního významného vítězství v bitvě u Yavinu, kde se jí podařilo zničit imperiální bitevní stanici Hvězdu smrti, na jejíž palubě zahynulo přes miliardu imperiálního personálu, včetně jednoho z nejvýznamnějších imperiálních činitelů velkomoffa Tarkina.
Impérium na tento útok odpovědělo ráznou odvetou, kdy se Imperiální armádě pod přímým velením lorda Dartha Vadera podařilo v bitvách u Derry IV a na Hothu srazit povstalce na kolena. Zlomit povstání se jim však nepodařilo, a tak povstalci znovu sebrali síly k rozhodující bitvě. Ta se odehrála čtyři roky po bitvě u Yavinu u měsíce Endor a pro Impérium skončila naprostým fiaskem; byla zničena druhá Hvězda smrti, na její palubě zahynuli císař i lord Vader a Imperiální flotila, třebaže měla početní převahu, ve zmatku ustoupila.
Ztráta císaře byla pro Impérium zničující; s jeho smrtí za situace, kdy nebyla vyjasněna otázka nástupnictví, se celý hierarchický systém vlády, na jehož špici Palpatine stál, začíná pomalu hroutit. Smrtí císaře tak zároveň končí éra klasického Impéria a nastupuje epocha postendorovská.